Firemní akce, na které nikdo nemusí

Začne to vždycky u jednoho člověka 

Nejlíp fungují akce, po kterých někdo v týmu sám touží. Nadšení se nedá naplánovat do kalendáře a rozeslat na něj pozvánku. Vzejde z jednoho člověka a ostatní se přidají, protože chtějí, ne protože mají.

‍

Mám na to hezký příklad. Jeden náš kolega začal chodit do posilovny, protože ho k tomu nadchl jeho spolusedící. 

‍

U společného běhu to bylo podobné. Máme mezi sebou několik lidí, které běhání opravdu baví. Ta chuť se přenesla dál. Nikdo nikoho nenutil. Skončilo to tím, že jsme společně odběhli pětikilometrový závod. 

“Díky moc za tenhle zážitek! Schválně nepíšu “dnešní”, protože i když to bylo dneska úžasný, stejně skvělá mi přišla příprava na dnešní výkon - plánování, rady, společný tréninky a vůbec fakt, že jsme to dali dohromady i přes pochýře, odvařený kolena a nebo z freundschaftu, abychom v tom nezůstali viset.” - Markéta Haová, Project Manager & Design Team Operations 

Nemusí jít vždycky o sport. Nejradši mám naši Apaluchu. Každý rok se sejdou rodiče z Flow a vezmou s sebou děti na víkend na hory. Běžně jich dorazí kolem dvaceti. Chystáme pro ně bojovky, něco tvoříme, hrajeme deskovky. Nic z toho nemá pevný program. Rodiny se potkají a víkend si najde vlastní tempo.

Organizace není koníček po práci

Organizovat akce u nás bereme jako normální pracovní úkol. A snadné to není. Aby akce fungovala a lidi na ni chtěli přijít, dá to pořádnou práci. A ta začíná u toho, že musím znát lidi.

‍

Celý ten způsob nevznikl u prezentace se strategií. Vyšla jsem z toho, čeho jsem si všímala jako nováček. Přidala jsem, co zaznívalo na týmových kolečkách a o čem si lidé psali na Slacku.

‍

Hromadně vymyšlená akce pro celou firmu většinou nesedne nikomu. Chci vědět, co baví konkrétní lidi, a od toho se odpíchnout. Nových kolegů se proto rovnou ptáme, čemu se věnují ve volném čase. Svoje záliby pak můžou představit ostatním na takzvaných light talks. Spousta nápadů na akce vzešla přesně odsud.

Časem se nám akce samy srovnaly do čtyř linek.

• Sport a adrenalin: pro lidi, kteří chtějí překonat svůj limit. Patří sem běh a společné závody, o kterých jsem psala výš, beach volejbal i to, že spolu chodíme do posilovny. A další sporty se přidávají podle toho, koho zrovna co chytne. 
• Chill a relax: pro ty, co chtějí po práci pravý opak. Sejít se, v klidu si popovídat u dobré kávy nebo piva a nikam nespěchat. Patří sem třeba pub kvízy nebo letní grilování. 
• Za hranice týmu: pro chvíle, kdy akce není jen o nás. Chodíme společně darovat krev a zapojujeme se do sportovních akcí pro dobrou věc. Minulý rok uspořádali sportovní výzvu ve prospěch Debry, pro děti se syndromem motýlích křídel. Tahle linka je mi asi nejbližší.

• Za hranice kanceláře: kdy se sebereme a přesuneme se jinam. Na jaře je to Apalucha. Dvakrát do roka pak vyrážíme celá firma na pár dní na Meet fhe Flow offsite do přírody. Uděláme firemní retro, probereme, kam směřujeme, nechybí light talks ani společné výšlapy. A nejdál se část z nás dostane při remote office na Kanárech.

"Někomu se v životě poštěstí najít si super práci. Někomu se poštěstí mít v té super práci i skvělý kolektiv. Mně se záhadným způsobem, shodou různých okolností a popostrčení kamarády poštěstilo mít obojí a díky tomu jsem měl tu příležitost vyrazit na listopadový pracovní výjezd za hranice Evropy na Kanárské ostrovy. Vypíchnuté body a úspěchy: 1. nejvyšší dosažený bod v životě - sopka Pico de Teide, 2. nejvzdálenější místo v životě, 3. nejaktivnější turistický týden se změnou nadmořské výšky - bydlení kousek nad úrovní moře a každý druhý den výlet někam vzhůru, 4. plavání v oceánu. Tohle vše a více s tím, že z pěti pracovních dní jsem měl pouze jeden a půl dne dovolenou. Neskutečný zápřah a přitom skvělý relax. Díky moc Etnetera Flow za příležitost.” - Jiří Tomis, iOS Developer

Po akci se ptám, co lidem dala

Žádná akce pro mě nekončí tím, že se rozejdeme domů. Pokaždé pak rozešlu krátký dotazník. Zajímá mě, co lidi vzalo, co je nechalo chladnými a co bychom měli příště udělat jinak.

‍

Nejde o kontrolu účasti. Beru to jako způsob, jak akce držet blízko tomu, o co lidi doopravdy stojí. Co zafungovalo, v tom pokračujeme. Co nesedlo, příště vypustíme nebo předěláme. 

‍

Díky tomu se celý koncept postupně tvaruje sám podle toho, kdo tu zrovna je a co ho baví.

Přijít nemusíš

Kdo nechce, nejde. A nikdo se na něj kvůli tomu nedívá skrz prsty. Prezenčku si nevedeme. To je ta druhá strana svobody. 

‍

A právě proto sem lidi chodí rádi. Když si nadšení vyberete sami, jdete s chutí. Když zrovna nechcete, taky se nic nestane. Bez toho by z akcí byla jen další položka v kalendáři. Takhle je to něco, na co se člověk těší.

‍

A když někdo takovou akci rozjede, ví, že ji dotáhne. To je ta odpovědnost, co ke svobodě patří.